Olivy přivezli na ostrov Benátčané v roce 1386, protože hodlali na tomto Turky zničeném ostrově vybudovat dobře fungující kolonii pěstováním tohoto olejnatého stromu. Benátčané zasadili prvních 100 000 sazenic a za každých 100 nově vysazených stromů slíbili finanční odměnu v podobě 12 zlatých dukátů. Řekové se toho zhostili po svém, zničili vinice a místo. nich vysázeli olivy. Když přišli pro odměnu, bylo jim řečeno, že zlato jim roste na stromě, stačí je tedy jen očesat. Dnes se uvádí, že je zde přibližně 4 milióny olivovníků.
Kerkyřané se sběru oliv věnovali po mnoho let, cca do 80. let 20.století to byla hlavní obživa domorodců. Od začátku přívalu cestovního ruchu se ovšem zemedělství naplno přestala věnovat většina místních a až v dnešní době se opět vrací tradice klasického a správného sběru oliv. Ti, kteří nemají čas, či nechtějí mít stres, kladou pod stromy sítě, kam olivy nechávají spadat a poté je sesypávají. Je velmi důležité si olivový olej vyzkoušet před jeho zakoupením, neboť rozdíl oleje správně a včas zpracovaného, za studena vylisovaného s tím, který je z přezrálých oliv, je velký ! Olivy se odvážejí do lisovny, kde se z nich vylisuje olej. Ten první, vyráběný za studena se jmenuje Panenský olej, je zelený a neměl by se zpočátku používat na vaření, pouze na saláty. Ze slupek oliv ze vyrábí mýdlo, dřevo olivovníků se používá v zimě na topení nebo na výrobu suvenýrů, šperků a okrasných předmětů. Syrové olivy se nedají jíst, jsou velmi hořké a tvrdé. Musí se nakládat do nálevu nejméně na jeden měsíc. Sběr oliv býval i je výnosným obchodem, každá rodina vlastní určitý počet olivových stromů. Řecko je třetí na světě ve vývozu olivového oleje.
Olivovníky kvetou v květnu, plody se začínají tvořit o měsíc později a podle odrůdy dozrávají během poloviny října až ledna. Některé olivovníky rodí jen jednou za dva roky. Každý olivovník urodí ročne kolem 20 kg oliv, z nichž se vyrobí příbližně tři až čtyři litry oleje. První plody dávají olivovníky teprve pět až osm let po zasazení a plných patnáct až dvacet let trvá, ne strom zcela dozraje. Velmi dobré výnosy lze očekávat až do 60 let věku stromu, ale produktivní mohou být i stromy starší 100 let. Olivovník je dlouhověký strom a stáří některých z nich se odhaduje na stovky let. Olivový strom nepotřebuje mnoho péče, v létě má sedlák volno. Strom žije asketicky, vystačí s trochou vody a roste i mezi skalami, kde už není skoro zádná hlína. Sklizeň je však náročná, téměř nejsou stroje, které by práci ulehčily. Správná sklizeň se provádí hráběmi s hrubými kolíčky, kterými se strhávají olivy z větví a padají do velkých roprostřených sítí. Všichni, kdo mohou, pomáhají, od vnuků, až po babičky. Sám pop vymění sutanu za pracovní halenu a sklízí své olivy.
Olivový olej je pro Řeky jako esence hlavní součástí kuchyně. Jsou rodiny, i ty menší, které nevyjdou se 150 l oleje za rok. Říká se, že jedna lžíce olivového oleje, krátce před servírováním, když už je polévka na talíři, by „mrtvého přivedla k životu“. Za tyto nadpřirozené síly prý olej vděčí bohyni Athéně. Sice se tvrdí, že oliva pochází z Přední Asie, ve skutečnosti to ale byla jedna z mála manželských Diových dcer, která ji Řekům věnovala.
Zvláštní kmen oliv každého upoutá nesčetným počtem děr a otvorů, které tento strom činí více, než magickým a kouzelným. Místní vám možná řeknou, že je to tím, že jakýsi hlodavec má co na práci…samozřejmě tomu tak není. Větve stromů se proplétají a postupně se časem kmen proplétá jako cop.
Samozřejmě se k olivám pojí pověst spojená se sv. Spyridonem….
Podle legendy se jednou v olivovém háji zjevil sv. Spyridon a prohlásil, že jen krutý člověk by do těchto stromů tloukl a řezal. Rolníci od té doby stromy ani neprořezávali, ani netrhali jejich plody. Proto prý se nechávají olivy padat do sítí……Řekové si vždy odůvodní cokoliv a to tak, že tomu neskutečně věří !!!
0
